Na kolenou v Pekingu aneb Panoptikum evropské důstojnosti

Von der Leyenová – evropská modla geopolitické submise

A kdo jiný by měl Evropu reprezentovat než naše oblíbená vůdkyně Ursula von der Leyenová, královna bez mandátu, císařovna Green Dealu a neoficiální mluvčí zájmů Spojených států? Tato žena má v sobě víc gumy než čínská pneumatika – jednou se tváří jako obránkyně lidských práv, podruhé jako poslušná sekretářka čínské státní rady. A když přijde na reálnou mocenskou politiku? Tam už jen přikyvuje a čeká, kdo jí napíše další poznámky do proslovu.

Evropa na výletě do říše středu (a dna)

Von der Leyenová spolu s portugalským premiérem Antóniem Costou vyrazila do Číny – podle oficiálních zpráv prý na „strategický dialog“. V reálu šlo samozřejmě o strategické žebrání. A ne ledajaké – žádosti o suroviny, přístup k trhu a prosby, aby nás Čína laskavě nesežvýkala a nevyplivla během své technologické dominance. Představitelé EU se tam kroutili jako nudle v čínské polévce a Ursula vypadala, že kdyby jí Si Ťin-pching podal misku rýže, sní ji rukama a s úsměvem poděkuje za dar civilizace.

Když už klečet, tak s grácií

Pekingské politické kung-fu znovu ukázalo, jak se vede globální hra. Zatímco Evropa tlačí elektromobily, které nikdo nechce a které se musejí dotovat, aby vůbec opustily showroom, Čína už mezitím vlastní celý bateriový řetězec, kobalt, lithium i naši duši. A jako bonus nám ještě vyrobí ty auta levněji, rychleji a lépe – a pak je napráská na evropský trh, kde my sami zakazujeme dovoz „nekonkurenceschopných“ výrobků. No není ten volný trh krásný, když funguje jen jedním směrem?

Evropské hodnoty? Ty bereme s sebou, jako deštník na Saharu

Samozřejmě že se v Bruselu bude po návratu tvářit, že „vedli tvrdé rozhovory o lidských právech“. Von der Leyenová nejspíš někde mezi čajem a diplomatickým mlčením utrousila něco o Ujgurech, ale tak potichu, že to neslyšel ani její vlastní tlumočník. Skutečným poselstvím návštěvy nebylo hájit evropské hodnoty – ale naučit se správně vyslovovat „děkujeme, mistře“ v mandarínštině.

Naši lídři, naši hrdinové

Představme si to v kostce: evropská delegace přiletěla do Pekingu, posadila se na okraj trůnu, zeptala se, jestli může mluvit, a pak čekala, až jim někdo dovolí odejít. Celý ten výlet připomínal spíš návštěvu u tchýně, která vás nesnáší, ale vlastní vaši hypotéku. A co přivezli zpět? Nic konkrétního. Jen pár fotek s draky a mlhavou naději, že nás Čína ještě chvíli nechá v klidu dýchat. Bez filtrů.

Závěr? Prosím, nezapínejte ten Green Deal, než dojedeme do přístavu

Takže co si z toho vzít? Inu, že Evropa už dávno není hráčem, ale rekvizitou v geopolitickém divadle, kde hlavní role dávno přešly na jiné kontinenty. Ursula von der Leyenová si může dál hrát na státnici, ale její skutečná role je něco mezi mluvčí Komise a figurkou v exportní vitríně Made in Brussels.

A pokud někdo ještě věří, že se Evropa zvedne z kolen, doporučuji mu si sednout. Bude to na dlouho.